Chování rodičů ovlivňuje budoucí osobnost dítěte

Chování rodičů ovlivňuje budoucí osobnost dítěte

Náš život ovlivňuje celá řada faktorů, které jsou nejčastěji spojeny především s naším okolím. Pokud ale budeme konkrétní, je třeba hledat kořeny našeho chování a stylu života už v minulosti. V tomto směru totiž mají a měli na náš vývoj vliv hlavně rodiče, kteří tak formovaly nadosobnost. A to stylem výchovy. A i když si myslíme, že tomu tak není, aktuální studie jasně ukazují něco zcela jiného. Podívejte se tedy na svůj život a rázem zjistíte i to, jaká byla výchova vašich rodičů. U nás v redakci se vyplnilo téměř vše.

Pozitivní a kamarádské děti

Pokud jste člověkem, který je odjakživa kamarádský a zároveň nezávislí, rozhodně to není spojeno s benevolentní výchovou. Stejně tak s ní není spojeno to, že dokážete spolupracovat s ostatními, nebo jim také pomáhat. Další vlastností je také to, že jste neustále motivování podat nejlepší výkon a že se nebojíte prosadit své názory. Tak přesně toto má na svědomí takzvaný autoritativní styl výchovy, který nabádá každé dítě k tomu, aby se chovalo hlavně společensky. Chování rodičů je v tomto případě vřelé a je plné zdůvodňování toho, proč se tak rozhodli.

Pozitivní postoj k životu ale můžete mít i v případě, kdy rodiče zvolili takzvaný shovívavý styl. V tomto směru se tak rodiče vydali tím směrem, kdy sice na dítě reagují a vyslechnou ho, ale téměř nic od daných dětí nevyžadují a nechávají je, ať si dělají to, co uznají za vhodné. Pozitivní návyky jsou v tomto směru určitě dobré, ale na druhou stranu řada dětí je vlivem toho nezralých a nedokážou ovládat své impulsy, včetně agresivity. A to se může jasně projevovat i v budoucnu, právě v dospělém životě.

Děti bez jakékoliv spontánnosti

Jsou ale i problémové styly chování, které mohou být charakteristické hlavně tím, že dítě je na první pohled zcela izolované a téměř se nesnaží téměř jakkoliv vyniknout. Přesto ale může být v daném chování pozorována určitá nezávislost, ale určitě ne s ohledem na to, aby se vymykala běžným standardům. To vše jsou negativní důsledky autoritářského stylu ve výchově. Tedy takového stylu, kdy nefunguje oboustranná komunikace a veškeré rozmluvy a tresty postrádají tradice či úctu. Naopak jsou aplikovány tvrdé tresty, a to jak manuální, tak i pracovní.

Podobně chybně je na tom i styl zanedbávající. Zde je sice dítě trestáno také skutečně minimálně, ale stejně tak nedochází také k žádné vzájemné komunikaci. Takové děti, ale v budoucnu i dospělí nedokážou dobře ovládat své impulsy, mají sklony k rozmařilosti a jsou tou skupinou, která často podlehne drogám, ale i dalších negativním projevům společnosti. Tím však nechceme říci, že by měla sklony k tomu, žít alternativní život. Ten je naopak spojený se správnými postupy ve výchově, jelikož dítě a poté i dospělí si dokáže své postoje obhájit a ví, proč se danou cestou vydává.